Kdo tě programem provede?
Tady postupně odkrýváme, s kým se setkáš v rámci jednotlivých víkendových setkání.
Do Generace symbiocén zveme lidi, kteří mají zkušenosti z praxe a schopnosti a chuť pracovat na změnách současného systému – vstříc symbiocénu. Každým víkendovým setkáním tě tak provedeme společně s některými z následujících tváří:
Tadeáš Žďárský
Věří v sílu imaginace a atraktivní vize.
I proto se v českém prostředí snaží šířit vizi nerůstové ekonomiky, která by umožnila dobrý život všem v rámci planetárních mezí. Spoluinicioval vznik české nerůstové pracovní skupiny, vede Nerůstovou akademii a o nerůstu píše články, dělá workshopy i přednáší. Studoval udržitelný rozvoj na Univerzitě Palackého v Olomouci a později Environmentální studia na Masarykově univerzitě v Brně, nicméně hodně ho ovlivnily také studijní výjezdy na University of Oslo (Norsko) a Hampshire College (USA).
Většina současných společenských systémů, ve kterých se pohybujeme – školství, ekonomika, byznys – jsou neudržitelné a potřebují obrovskou transformaci. Vzhledem k tomu, že jsme vychováváni k poslušnosti, častokrát i my mladí, nefunkční status quo reprodukujeme. I proto ho už delší dobu zajímá, jak se posilovat v „efektivním narušitelství“, tedy jak získat odvahu, jít do strategického diskomfortu, říkat i to, co je nepříjemné, a klást (si) těžké otázky.
Tadeáš Žďárský
Věří v sílu imaginace a atraktivní vize. I proto se v českém prostředí snaží šířit vizi nerůstové ekonomiky, která by umožnila dobrý život všem v rámci planetárních mezí. Spoluinicioval vznik české nerůstové pracovní skupiny, vede Nerůstovou akademii a o nerůstu píše články, dělá workshopy i přednáší. Studoval udržitelný rozvoj na Univerzitě Palackého v Olomouci a později Environmentální studia na Masarykově univerzitě v Brně, nicméně hodně ho ovlivnily také studijní výjezdy na University of Oslo (Norsko) a Hampshire College (USA).
Většina současných společenských systémů, ve kterých se pohybujeme – školství, ekonomika, byznys – jsou neudržitelné a potřebují obrovskou transformaci. Vzhledem k tomu, že jsme vychováváni k poslušnosti, častokrát i my mladí, nefunkční status quo reprodukujeme. I proto ho už delší dobu zajímá, jak se posilovat v „efektivním narušitelství“, tedy jak získat odvahu, jít do strategického diskomfortu, říkat i to, co je nepříjemné, a klást (si) těžké otázky.
Tereza Kulhánková
Je přesvědčena, že velké změny začínají jednotliví lidé, v místě, kde žijí, společně.
Žije na Tišnovsku. Byla u zrodu první KPZky (komunitou podporovaného zemědělství) v okolí a založila neformální bioklub, z něhož vyrostl environmentální sociální podnik – bezobalová prodejna Tišnovská Spižírna. Pracuje v neziskové organizaci Hojnost a podílí se na životě místní komunitní školy ZŠ Zahrada a svobodné ZŠ Colibri.
Již dlouho ji zajímají společenské inovace, především ty, na kterých lidé spolupracují a tvoří je v souladu s přírodou. Inspirovala se vícerými od Pyrenejí po Ukrajinu a nyní ráda sdílí, jak konkrétní iniciativy za změny vznikají, co je udržuje pohromadě a dlouhodobě „nad vodou“. Sama se angažuje v nastavování takových forem produkce a distribuce potravin, které svědčí krajině i lidem. Vzdělávala se v programu Nadace Via Grow (with) your local community a facilituje semináře Vytváření komunity podle S. Pecka.
Tereza Kulhánková
Žije na Tišnovsku. Byla u zrodu první KPZky (komunitou podporovaného zemědělství) v okolí a založila neformální bioklub, z něhož vyrostl environmentální sociální podnik – bezobalová prodejna Tišnovská Spižírna. Pracuje v neziskové organizaci Hojnost a podílí se na životě místní komunitní školy ZŠ Zahrada a svobodné ZŠ Colibri.
Již dlouho ji zajímají společenské inovace, především ty, na kterých lidé spolupracují a tvoří je v souladu s přírodou. Inspirovala se vícerými od Pyrenejí po Ukrajinu a nyní ráda sdílí, jak konkrétní iniciativy za změny vznikají, co je udržuje pohromadě a dlouhodobě „nad vodou“. Sama se angažuje v nastavování takových forem produkce a distribuce potravin, které svědčí krajině i lidem. Vzdělávala se v programu Nadace Via Grow (with) your local community a facilituje semináře Vytváření komunity podle S. Pecka. Je přesvědčena, že velké změny začínají jednotliví lidé, v místě, kde žijí, společně.
Petra Frühbauerová
Jako vzdělavatelka, a zejména jako člověk se zajímá o vztahy, které utváříme – jakým způsobem se v nich nakládá s mocí, jak se vzdělává a pracuje, jak se řeší konflikty.
Věří, že právě porozumění tomu nám může pomoci řešit problémy každodenní i celospolečenské. Její vášní je podporovat týmy, které se snaží fungovat bez šéfů – usilují o sebeřízení či různé formy horizontálního fungování. Abychom se ve společnosti učili být míň poslušní a místo toho být víc spolu jako lidi a přijímat svobodu a zodpovědnost dělat smysluplné věci. Působí tam, kde lze ponoukat lidi, aby nemysleli jen na sebe, ale na svět kolem (i ten vzdálený).
Petra Frühbauerová
Jako vzdělavatelka, a zejména jako člověk se zajímá o vztahy, které utváříme – jakým způsobem se v nich nakládá s mocí, jak se vzdělává a pracuje, jak se řeší konflikty. Věří, že právě porozumění tomu nám může pomoci řešit problémy každodenní i celospolečenské. Její vášní je podporovat týmy, které se snaží fungovat bez šéfů – usilují o sebeřízení či různé formy horizontálního fungování. Abychom se ve společnosti učili být míň poslušní a místo toho být víc spolu jako lidi a přijímat svobodu a zodpovědnost dělat smysluplné věci. Působí tam, kde lze ponoukat lidi, aby nemysleli jen na sebe, ale na svět kolem (i ten vzdálený).
Adam Čajka
Zajímá ho, jak vytvářet svět, ve kterém záleží na potřebách všech.
Baví ho pracovat se školami, které se snaží vzdělávat lidi ke svobodě, vnitřní soběstačnosti a odmítnutí umělých autorit. Rád pracuje s firmami a neziskovkami, kterým nejde primárně o zvyšování zisku a produktivity, ale o pozitivní dopad na jejich okolí. Věnuje se nenásilné komunikaci, transformaci konfliktů a ekonomickým alternativám postaveným na nerůstu.
Adam Čajka
Zajímá ho, jak vytvářet svět, ve kterém záleží na potřebách všech. Baví ho pracovat se školami, které se snaží vzdělávat lidi ke svobodě, vnitřní soběstačnosti a odmítnutí umělých autorit. Rád pracuje s fimami a neziskovkami, kterým nejde primárně o zvyšování zisku a produktivity, ale o pozitivní dopad na jejich okolí. Věnuje se nenásilné komunikaci, transformaci konfliktů a ekonomickým alternativám postaveným na nerůstu.
Tomáš Blaha
Dostal se ve světě dost daleko na to, aby pochopil, že se změnou je třeba začít ve vlastní domovské komunitě.
Vyrostl v Tišnově v Brontosauřím dětském oddíle. Chvíle strávené na táboře pod stanem a na víkendových výpravách mu daly do života obrovskou zkušenost. Až časem zjistil, že to byla neformální pedagogika, která ho vybavila spoustou do života potřebných dovedností. Jakkoliv má rád i formální vzdělávání a zná jeho hodnotu, pořád se snaží více pracovat na poli neformálního vzdělávání– ať už při mezinárodních akcích mapujících mizející staré odrůdy ovocných stromů, při práci s dobrovolníky v klášterních sadech, nebo při programech o historii krajiny pro školy.
V životě hledal místa, kam utéci před ekologickou katastrofou, ale pochopil, že nejlépe můžeme klimatické krizi čelit ve svých domovských komunitách – tím, že budeme usilovat o změnu jejich chování.
Vystudoval environmentalistiku a sociální antropologii v Brně, pracoval jako lektor ekologické výchovy, dobrovolník nebo turistický průvodce a má za sebou i tříměsíční stáž na ekofarmě v Bretani, kde se učil dělat cidre. Nyní působí jako koordinátor dobrovolnických aktivit v klášteře Porta coeli, kde se zabývá především oživováním starých sadů. Má rád staré stromy, měkké letní podvečerní světlo a mošt.
Tomáš Blaha
Dostal se ve světě dost daleko na to, aby pochopil, že se změnou je třeba začít ve vlastní domovské komunitě. Vyrostl v Tišnově v Brontosauřím dětském oddíle. Chvíle strávené na táboře pod stanem a na víkendových výpravách mu daly do života obrovskou zkušenost. Až časem zjistil, že to byla neformální pedagogika, která ho vybavila spoustou do života potřebných dovedností. Jakkoliv má rád i formální vzdělávání a zná jeho hodnotu, pořád se snaží více pracovat na poli neformálního vzdělávání– ať už při mezinárodních akcích mapujících mizející staré odrůdy ovocných stromů, při práci s dobrovolníky v klášterních sadech, nebo při programech o historii krajiny pro školy.
V životě hledal místa, kam utéci před ekologickou katastrofou, ale pochopil, že nejlépe můžeme klimatické krizi čelit ve svých domovských komunitách – tím, že budeme usilovat o změnu jejich chování.
Vystudoval environmentalistiku a sociální antropologii v Brně, pracoval jako lektor ekologické výchovy, dobrovolník nebo turistický průvodce a má za sebou i tříměsíční stáž na ekofarmě v Bretani, kde se učil dělat cidre. Nyní působí jako koordinátor dobrovolnických aktivit v klášteře Porta coeli, kde se zabývá především oživováním starých sadů. Má rád staré stromy, měkké letní podvečerní světlo a mošt.
Džestr
Učí, protože se tím sám učí. Cítí se podveden tím, jak probíhalo jeho vzdělávání – chce, aby probíhalo líp (nebo aspoň jinak) – ví, že je to možné.
Založil sociální družstvo Tři ocásci, které provozuje restauraci a cukrárnu, pořádá spoustu kulturních akcí i Podzemní univerzitu a hostí svobodnou Knihovnu Ká. Zkrátka bojuje za lepší svět.
Jezdí celoročně na kole, protože žije ve městě, které většinu uličního prostoru dává autům..cyklojízdou si ho kousek bere zpět.
Nejí maso, jde se najíst bez toho, že by někdo umřel. A navíc je to jednoduchý a celkem účinný způsob, jak snižovat emise skleníkových plynů.
Hraje na basu v několika kapelách..a některý jsou docela divný, he..
Studoval agroeko na zemědělce a enviro na FSS a psal diplomku o změně klimatu…dávno před tím, než to bylo hot.
Džestr
Učí, protože se tím sám učí. Cítí se podveden tím, jak probíhalo jeho vzdělávání – chce, aby probíhalo líp (nebo aspoň jinak) – ví, že je to možné.
Založil sociální družstvo Tři ocásci, které provozuje restauraci a cukrárnu, pořádá spoustu kulturních akcí i Podzemní univerzitu a hostí svobodnou Knihovnu Ká. Zkrátka bojuje za lepší svět.
Jezdí celoročně na kole, protože žije ve městě, které většinu uličního prostoru dává autům. Cyklojízdou si ho kousek bere zpět.
Nejí maso, jde se najíst bez toho, že by někdo umřel..a je to jednoduchý a celkem účinný způsob, jak snižovat emise skleníkových plynů.
Hraje na basu v několika kapelách..a některý jsou docela divný, he..
Studoval agroeko na zemědělce a enviro na FSS a psal diplomku o změně klimatu…dávno před tím, než to bylo hot.
Petr Sucháček
Baví ho propojovat světy, které k sobě mají na jednu stranu blízko, a na stranu druhou si ne vždy úplně rozumějí.
Proto jako lektor rád propojuje praktický svět svých účastníků, ať už se jedná o pracovníky státní správy, zaměstnance ve firmách, či pracovníky v neziskových organizacích, s poznatky, tipy a triky z někdy trochu teoretického světa univerzit.
A proto ho taky již při prvním setkání nadchla nenásilná komunikace, která pro něj kombinuje jak praktickou užitečnost, tak zakotvení v jasných teoretických východiscích.
Kromě nenásilky se rád věnuje pedagogické teorii, praxi a popularizaci vědy.
Petr Sucháček
Baví ho propojovat světy, které k sobě mají na jednu stranu blízko, a na stranu druhou si ne vždy úplně rozumějí. Proto jako lektor rád propojuje praktický svět svých účastníků, ať už se jedná o pracovníky státní správy, zaměstnance ve firmách, či pracovníky v neziskových organizacích, s poznatky, tipy a triky z někdy trochu teoretického světa univerzit.
A proto ho taky již při prvním setkání nadchla nenásilná komunikace, která pro něj kombinuje jak praktickou užitečnost, tak zakotvení v jasných teoretických východiscích.
Kromě nenásilky se rád věnuje pedagogické teorii, praxi a popularizaci vědy.
Dan Vykoukal
V organizaci NaZemi pomáhá vytvářet sebeřídicí a radikálně demokratické prostředí.
Na stejném místě se podílí na rozvoji kritické pedagogiky jako metodik. Lektoruje na Pedagogické fakultě MU předměty osobnostního a profesního rozvoje. Doma zahradničí. Druhým lidem pomáhá opravovat kola v Bike Kitchen Brno a po městě rozváží kávu i sám sebe.
Dan Vykoukal
V organizaci NaZemi pomáhá vytvářet sebeřídicí a radikálně demokratické prostředí.
Na stejném místě se podílí na rozvoji kritické pedagogiky jako metodik. Lektoruje na Pedagogické fakultě MU předměty osobnostního a profesního rozvoje. Doma zahradničí. Druhým lidem pomáhá opravovat kola v Bike Kitchen Brno a po městě rozváží kávu i sám sebe.
Eva Malířová
Objevuje a prozkoumává cesty, jak překonávat osobní a systémové překážky, které nám brání učit se, spolupracovat a žít ve společenství s ostatními lidmi a tvory s vědomím naší propojenosti a limitů planety ve vzájemné úctě a neomezené rozličnosti.
Působí převážně v NaZemi. Nejdéle se zde věnuje globálnímu vzdělávání a podpoře vyučujících v metodách i vnitřních posunech, které jim dávají oporu otevírat se studujícími aktuální témata, stavět na jejich zkušenosti a myšlenkách. Zásadně ji ovlivnila Vanessa Andreotti a její dekoloniální přístup. Aktuálně působí v projektu Futuropolis: škola emancipace, který s týmem vyučujících vyvíjí způsoby, jak na českých školách praktikovat kritickou pedagogiku. Hledá také způsoby, jak proměnit vztah vyučující-studující, posílit roli emocí a smyslů ve vzdělávání a poznávání světa.
Je trenérkou nenásilné komunikace ve spolku NVC Brno, podporuje jednotlivce i skupiny v nakládání s konflikty. O principy nenásilí a napojení na potřeby se opírá také při facilitaci skupin, včetně školních týmů. V mezinárodním společenství, které experimentuje a šíří práci Miki Kashtan, rozvíjí systémové aplikace nenásilných principů s důrazem na práci s privilegii a útlakem.
Věří, že vnější transformace systémů potřebuje jít ruku v ruce s vnitřním osvobozováním se od škodlivých vzorců, abychom mohli objevit nové možnosti života a neopakovali chyby minulosti.
Eva Malířová
Objevuje a prozkoumává cesty, jak překonávat osobní a systémové překážky, které nám brání učit se, spolupracovat a žít ve společenství s ostatními lidmi a tvory s vědomím naší propojenosti a limitů planety ve vzájemné úctě a neomezené rozličnosti.
Působí převážně v NaZemi. Nejdéle se zde věnuje globálnímu vzdělávání a podpoře vyučujících v metodách i vnitřních posunech, které jim dávají oporu otevírat se studujícími aktuální témata, stavět na jejich zkušenosti a myšlenkách. Zásadně ji ovlivnila Vanessa Andreotti a její dekoloniální přístup. Aktuálně působí v projektu Futuropolis: škola emancipace, který s týmem vyučujících vyvíjí způsoby, jak na českých školách praktikovat kritickou pedagogiku. Hledá také způsoby, jak proměnit vztah vyučující–studující, posílit roli emocí a smyslů ve vzdělávání a poznávání světa.
Je trenérkou nenásilné komunikace ve spolku NVC Brno a podporuje jednotlivce i skupiny v nakládání s konflikty. O principy nenásilí a napojení na potřeby se opírá také při facilitaci skupin, včetně školních týmů. V mezinárodním společenství, které experimentuje a šíří práci Miki Kashtan, rozvíjí systémové aplikace nenásilných principů s důrazem na práci s privilegii a útlakem.
Věří, že vnější transformace systémů potřebuje jít ruku v ruce s vnitřním osvobozováním se od škodlivých vzorců, abychom mohli objevit nové možnosti života a neopakovali chyby minulosti.
Tereza Volmutová
Ráda zkoumá, jak skrze hudbu, umění a zábavu předávat pro ni důležitá témata.
Narodila se v hnědouhelné pánvi a posledních dvanáct let žije v Brně. Tady vystudovala Ekonomicko-správní fakultu, aby si až po promoci uvědomila, že svět funguje jinak, než ji tam učili. Její život je poslední roky ve znamení pouštění se do věcí, které vůbec neumí a učí se je za běhu. Působí v NaZemi, které jí umožňuje dělat vše od koordinátorky projektu přes lektorku až po spolupředsedkyni spolku. Většina věcí, které dělá, se točí okolo tématu práce, hlavně ve spojitosti s celkovou transformací krizemi zmítané společnosti.
Má blízko k hudbě, v dospívání hrála na klavír, desítky strun ale později vyměnila za čtyři. Hraje na ukulele a k tomu ráda zpívá, hlavně s a pro kamarády u táboráků. Taky hraje na baskytaru v ryze ženské alternativní metalové kapele, což jí připadá velmi emancipační. Baví ji učit se vařit z toho, co zrovna vyroste, co má zrovna doma, bez živočišných složek, a hlavně pro kamarády. Po městě jezdí na kole, i když si občas rozbije kolena.
Tereza Volmutová
Ráda zkoumá, jak skrz hudbu, umění a zábavu předávat pro ni důležitá témata.
Narodila se v hnědouhelné pánvi a posledních dvanáct let žije v Brně. Tady vystudovala Ekonomicko-správní fakultu, aby si až po promoci uvědomila, že svět funguje jinak, než ji tam učili. Její život je poslední roky ve znamení pouštění se do věcí, které vůbec neumí, a učí se je za běhu. Působí v NaZemi, které jí umožňuje dělat vše od koordinátorky projektu přes lektorku až po spolupředsedkyni spolku. Většina věcí, co dělá, se točí okolo tématu práce, hlavně ve spojitosti s celkovou transformací krizemi zmítané společnosti.
Má blízko k hudbě, v dospívání hrála na klavír, desítky strun ale později vyměnila za čtyři. Hraje na ukulele a k tomu ráda zpívá, hlavně s a pro kamarády u táboráků. Taky hraje na baskytaru v ryze ženské alternativní metalové kapele, což jí připadá velmi emancipační. Baví ji učit se vařit z toho, co zrovna vyroste, co má zrovna doma, bez živočišných složek, a hlavně pro kamarády. Po městě jezdí na kole, i když si občas rozbije kolena.
Katka Kováčová
Má vášen v organizovaní sa za lepší svet!
V súčasnosti pôsobí v organizácii NaZemi, kde je lektorkou globálneho vzdelávania a súčasťou nerůstového tímu, ktorého hlavným cieľom je šíriť povedomie o nerůste v českom prostredí. V posledných mesiacoch pracovala na prípravách nerůstovej metodickej brožúry „Odvaha nerůst“ pre vzdelávateľov a vzdelávateľky. Svoj čas trávi okrem iného v klimatickom hnutí, konkrétne v kolektíve Limity jsme my, ktoré sa pomocou občianskej neposlušnosti usiluje o ukončenie ťažby a spaľovania uhlia a všetkých ostatných fosílnych palív, dosiahnutie klimatickej spravodlivosti a spravodlivého prechodu na postrůstovú ekonomiku. Popri všetkom stále študuje environmentálne a európske štúdiá na Masarykovej univerzite, kde sa vo svojej bakalárskej práci venuje práve roli imaginácie v klimatickom hnutí. Jej veľkou vášňou je komunitné bývanie, radikálna pohoda a tvorenie trhlín, ako je napríklad Klimakemp, kde môžme spoločne vytvárať iný svet.
Katka Kováčová
Má vášen v organizovaní sa za lepší svet!
V súčasnosti pôsobí v organizácii NaZemi, kde je lektorkou globálneho vzdelávania a súčasťou nerůstového tímu, ktorého hlavným cieľom je šíriť povedomie o nerůste v českom prostredí. V posledných mesiacoch pracovala na prípravách nerůstovej metodickej brožúry „Odvaha nerůst“ pre vzdelávateľov a vzdelávateľky. Svoj čas trávi okrem iného v klimatickom hnutí, konkrétne v kolektíve Limity jsme my, ktoré sa pomocou občianskej neposlušnosti usiluje o ukončenie ťažby a spaľovania uhlia a všetkých ostatných fosílnych palív, dosiahnutie klimatickej spravodlivosti a spravodlivého prechodu na postrůstovú ekonomiku. Popri všetkom stále študuje environmentálne a európske štúdiá na Masarykovej univerzite, kde sa vo svojej bakalárskej práci venuje práve roli imaginácie v klimatickom hnutí. Jej veľkou vášňou je komunitné bývanie, radikálna pohoda a tvorenie trhlín, ako je napríklad Klimakemp, kde môžme spoločne vytvárať iný svet.
Jakub Ort
Solidarita obyčejných lidí má moc změnit svět. Je ji ale třeba pěstovat.
Vystudoval evangelickou teologii, ale přičichl ke squatterskému hnutí, které ho odlákalo k radikální politice. Pět let strávil v kolektivu autonomního sociálního centra Klinika a dostal školu spolupráce v různorodém kolektivu, sdílené péče o komunitní prostor, vyjednávání se státem i bránění se policii.
Po skončení projektu přemýšlel, jak osvobodit úsilí o společenskou změnu z malých a uzavřených kruhů a jak budovat širší společenskou sílu. S kamarádkami a kamarády založil platformu pro sociálně-ekologickou transformaci Re-set, která má podporovat sociální hnutí a formulovat vizi nekapitalistické ekonomiky.
Když minulý rok dopsal dizertaci na pražské politologii, rozhodl se po letech přeskakování mezi teorií a praxí pustit naplno do praxe. Nyní pracuje jako odborový organizátor a pomáhá pečovatelkám a pečovatelům hájit jejich zájmy. Věří, že bez zkušeností a síly pracujících lidí se neobejde žádná snaha o lepší svět. Snaží se popularizovat metody získávání kolektivní moci organizováním se.
Jakub Ort
Solidarita obyčejných lidí má moc změnit svět. Je ji ale třeba pěstovat.
Vystudoval evangelickou teologii, ale přičichl ke squatterskému hnutí, které ho odlákalo k radikální politice. Pět let strávil v kolektivu autonomního sociálního centra Klinika a dostal školu spolupráce v různorodém kolektivu, sdílené péče o komunitní prostor, vyjednávání se státem i bránění se policii.
Po skončení projektu přemýšlel, jak osvobodit úsilí o společenskou změnu z malých a uzavřených kruhů, a jak budovat širší společenskou sílu. S kamarádkami a kamarády založil platformu pro sociálně-ekologickou transformaci Re-set, která má podporovat sociální hnutí a formulovat vizi nekapitalistické ekonomiky.
Když minulý rok dopsal dizertaci na pražské politologii, rozhodl se po letech přeskakování mezi teorií a praxí pustit naplno do praxe. Nyní pracuje jako odborový organizátor a pomáhá pečovatelkám a pečovatelům hájit jejich zájmy. Věří, že bez zkušeností a síly pracujících lidí se neobejde žádná snaha o lepší svět. Snaží se popularizovat metody získávání kolektivní moci organizováním se.
Žofie Hobzíková
Žofie odhaluje moc naší kolektivní moudrosti a naší kapacity důvěřovat si navzájem ve vytváření dobrých rozhodnutí pro společnost. Proto přináší koncept občanských shromáždění do ČR.
Žofie se snaží v rámci Platformy pro občanská shromáždění rozmělňovat moc nahromaděnou v našich vládnoucích institucích.
Je také členkou aktivistického hnutí Jezevky usilujícího o řešení krize bydlení a kolektivu Sněhový vločky, který vytváří prostor pro environmentální žal a pro lidi pociťující tíhu patriarchátu.
Podílela se na klimatických kampaních v Česku a v zahraničí a pracuje v environmentální neziskovce vedené mladými lidmi Youth and Environment Europe, kde vede evropský projekt EUTeens4Green, který rozděluje peníze na projekty mladých lidí v regionech spravedlivé transformace.
Má moc ráda koupání se v řekách a kvašení jídla a pití.
Žofie Hobzíková
Žofie odhaluje moc naší kolektivní moudrosti a naší kapacity důvěřovat si navzájem ve vytváření dobrých rozhodnutí pro společnost. Proto přináší koncept občanských shromáždění do ČR.
Žofie se snaží v rámci Platformy pro občanská shromáždění rozmělňovat moc nahromaděnou v našich vládnoucích institucích.
Je také členkou aktivistického hnutí Jezevky usilujícího o řešení krize bydlení a kolektivu Sněhový vločky, který vytváří prostor pro environmentální žal a pro lidi pociťující tíhu patriarchátu.
Podílela se na klimatických kampaních v Česku a v zahraničí a pracuje v environmentální neziskovce vedené mladými lidmi Youth and Environment Europe, kde vede evropský projekt EUTeens4Green, který rozděluje peníze na projekty mladých lidí v regionech spravedlivé transformace.
Má moc ráda koupání se v řekách a kvašení jídla a pití.
Tatiana Dumbrava
Spěchat pomalu.
Vystudovala psychologii na FF MU. Koordinovala program Společně k rozmanitosti v Nesehnutí, kde stihla vyhořet. Posledních pár let pracuje jako koučka, psycholožka a lektorka wellbeingu. Ráda pomáhá lidem zpomalit, být na správném místě, překonat náročné období a mít se rádi. A také se učí přijímat svoji hypersenzitivitu a pracovat s ní a ostatním pomáhá dělat totéž.
Baví ji zkoumat spolu s dětmi a dospělými různé cesty k většímu vnitřnímu klidu a sebepřijetí a má radost, když všichni odcházejí z místnosti s trochou víc energie, naděje a odvahy, než s jakou přišli. Kromě práce na inovativních školách koučuje dospělé nebo lektoruje online péči o duševní zdraví a prevenci vyhoření. Ráda čte, chodí do přírody, tančí, zpívá, spí, poslouchá a pozoruje.
Tatiana Dumbrava
Spěchat pomalu.
Vystudovala psychologii na FF MU. Koordinovala program Společně k rozmanitosti v Nesehnutí, kde stihla vyhořet. Posledních pár let pracuje jako koučka, psycholožka a lektorka wellbeingu. Ráda pomáhá lidem zpomalit, být na správném místě, překonat náročné období a mít se rádi. A také se učí přijímat svoji hypersenzitivitu a pracovat s ní a ostatním pomáhá dělat totéž.
Baví ji zkoumat spolu s dětmi i dospělými různé cesty k většímu vnitřnímu klidu a sebepřijetí a má radost, když všichni odcházejí z místnosti s trochou víc energie, naděje a odvahy, než s jakou přišli. Kromě práce na inovativních školách koučuje dospělé nebo lektoruje online péči o duševní zdraví a prevenci vyhoření. Ráda čte, chodí do přírody, tančí, zpívá, spí, poslouchá a pozoruje.
Michal Berg
Mají politické strany v dnešní době stále smysl a dá se skrze ně vůbec socio-ekonomické transformace dosáhnout?
Dokáží politické strany reagovat na vývoj ve společnosti, pojmenovávat aktuální problémy a přinášet potřebná řešení? Jsou dostatečně inkluzivní, aby do změny dokázaly zapojit lidi z různých částí společnosti? A jaký smysl má organizování se v politické straně, i když je ta strana aktuálně politicky slabá a voliči nepříliš oblíbená – a vlastně v něčem nerůstová?
Michal po mnoha letech podnikání v IT tento obor opustil a o změnu usiluje skrze organizaci v politické straně – na místní, celostátní i evropské úrovni. Je komunálním zastupitelem na Vsetíně, spolupředsedou celostátní politické strany a také tři roky působil v předsednictvu evropské politické strany.
Michal Berg
Mají politické strany v dnešní době stále smysl a dá se skrze ně vůbec socio-ekonomické transformace dosáhnout?
Dokáží reagovat na vývoj ve společnosti, pojmenovávat aktuální problémy a přinášet potřebná řešení? Jsou dostatečně inkluzivní, aby do změny dokázaly zapojit lidi z různých částí společnosti? A jaký smysl má organizování se v politické straně, i když je ta strana aktuálně politicky slabá a voliči nepříliš oblíbená – a vlastně v něčem nerůstová?
Michal po mnoha letech podnikání v IT tento obor opustil a o změnu usiluje skrze organizaci v politické straně – na místní, celostátní i evropské úrovni. Je komunálním zastupitelem na Vsetíně, spolupředsedou celostátní politické strany a také tři roky působil v předsednictvu evropské politické strany.
Vláďa Bodiš
V 90. letech si prošel tzv. inkluzivním vzděláváním. Domnívá se, že má velké štěstí na lidi, za což cítí vděčnost. Naučil se, že u podpůrných skupin je důležitý společný cíl a je potřeba v těchto skupinách být, i když jsou v nich různé názory.
Vláďa pracoval na pražském magistrátu na odboru integrace menšin a cizinců, proto se věnuje i inkluzi – jak lidí s handicapem (sám je nevidomý), tak žáků a studentů se sociálním vyloučením. Současně pracuje v NaZemi.
Jeho tématem je především občanská angažovanost mládeže, zejména pomocí kultury. V 17 letech zaznamenal problematiku vepřína Letů u Písku, kam během 2. světové války probíhala nucená koncentrace Romů a Sintů. Nejprve si myslel, že s tím nemůže nic dělat. Pak mu ale oči otevřela mezinárodní akce, kde se sjeli lidé, kteří se navzájem inspirovali tím, že změna je možná. Po třiceti letech místo převzalo Muzeum romské kultury, které ho transformuje do Památníku holokaustu Romů a Sintů v Čechách.
Více se o Vláďovi dočtete v článku https://www.amnesty.cz/zprava/4662/.
Vláďa Bodiš
V 90. letech si prošel tzv. inkluzivním vzděláváním. Domnívá se, že má velké štěstí na lidi, za což cítí vděčnost. Naučil se, že u podpůrných skupin je důležitý společný cíl a je potřeba v těchto skupinách být, i když jsou v nich různé názory.
Vláďa pracoval na pražském magistrátu na odboru integrace menšin a cizinců, proto se věnuje i inkluzi – jak lidí s handicapem (sám je nevidomý), tak žáků a studentů se sociálním vyloučením. Současně pracuje v NaZemi.
Jeho tématy jsou především občanská angažovanost mládeže, zejména pomocí kultury. V 17 letech zaznamenal problematiku vepřína Letů u Písku, kam během 2. světové války probíhala nucená koncentrace Romů a Sintů. Nejprve si myslel, že s tím nemůže nic dělat. Pak mu ale oči otevřela mezinárodní akce, kde se sjeli lidé, kteří se navzájem inspirovali tím, že změna je možná. Trvalo to 30 let, ale nyní místo převzalo Muzeum romské kultury, které ho transformuje do Památníku holokaustu Romů a Sintů v Čechách.
Více se o Vláďovi dočtete v článku https://www.amnesty.cz/zprava/4662/.
Helena Kosková
Helena vystudovala sociologii a sociální práci a absolvovala psychoterapeutický výcvik Pesso-Boyden.
Dlouhodobě působí v oblastech komunitního rozvoje, sociální práce a neformálního vzdělávání. Inspiraci čerpá z pozorování přírodních cyklů na poutích i v zahradách a z naslouchání příběhům v kruzích. Podporuje přirozené plynutí osobních i skupinových procesů a propojuje nečekané. Narodila se na dušičky, což vysvětluje mnohé.
Helena Kosková
Helena vystudovala sociologii a sociální práci a absolvovala psychoterapeutický výcvik Pesso-Boyden. Dlouhodobě působí v oblastech komunitního rozvoje, sociální práce a neformálního vzdělávání. Inspiraci čerpá z pozorování přírodních cyklů na poutích i v zahradách a z naslouchání příběhům v kruzích. Podporuje přirozené plynutí osobních i skupinových procesů a propojuje nečekané. Narodila se na dušičky, což vysvětluje mnohé.
Inka Píbilová
Inka pomáhá zejména nevládním organizacím vyhodnotit smysluplnost jejich aktivit a nastavit jejich další směrování.
Ráda při tom vytváří prostor pro různé skupiny lidí, ve kterém se mohou organizovat, diskutovat otázky, které je pálí, a inovovat řešení komplexních problémů jako jsou klimatické změny, bezdomovectví, všestranný rozvoj dětí nebo prevence rakoviny. Vychází mimo jiné z filosofie Art of Hosting. Různé metodiky a příklady sdílí na stránkách www.evaluace.com.
Inka Píbilová
Inka pomáhá zejména nevládním organizacím vyhodnotit smysluplnost jejich aktivit a nastavit jejich další směrování.
Ráda při tom vytváří prostor pro různé skupiny lidí, ve kterém se mohou organizovat, diskutovat otázky, které je pálí, a inovovat řešení komplexních problémů jako jsou klimatické změny, bezdomovectví, všestranný rozvoj dětí nebo prevence rakoviny. Vychází mimo jiné z filosofie Art of Hosting. Různé metodiky a příklady sdílí na stránkách www.evaluace.com.
Eva Dittingerová
Eva se profesně věnuje vzdělávání, zajímá ji autorská tvorba i příběhy
v rozmanitých podobách.
Přes dramatickou výchovu se dostala k psychosomatickým disciplínám, a zájem o příběhy a jejich potenciál ji přivedl k poradním kruhům (councilu).
Podílí se na Councilu v Šišce a ráda se toulá přírodou a sedí u ohně.
Eva Dittingerová
Eva se profesně věnuje vzdělávání, zajímá ji autorská tvorba i příběhy
v rozmanitých podobách. Přes dramatickou výchovu se dostala k psychosomatickým disciplínám, a zájem o příběhy a jejich potenciál ji přivedl k poradním kruhům (councilu).
Podílí se na Councilu v Šišce a ráda se toulá přírodou a sedí u ohně.
Generaci symbiocén tvoří lidé z NaZemi. Posláním NaZemi je usilovat o zajištění spokojeného, důstojného a udržitelného života všech na Zemi skrze podporu spravedlivého rozdělení zdrojů a moci, vzájemného porozuměnía rozvíjení představivosti rozličných způsobů nahlížení na svět.
Tento projekt je spolufinancován Státním fondem životního prostředí České republiky na základě rozhodnutí ministra životního prostředí.
Spolufinancováno Evropskou unií. Vyjádřené názory a stanoviska jsou však pouze názory a stanoviska autorů a nemusí nutně odrážet názory a stanoviska Evropské unie nebo Evropské výkonné agentury pro vzdělávání a kulturu. Evropská unie ani orgán poskytující grant za ně nemohou nést odpovědnost.
